Často dostávám otázku, zda může být naše reishi kvalitní, když se pěstuje v Číně. Číňané jsou totiž dnes známí svým ne úplně ekologickým přístupem ke svému okolí, a také k přírodě. A tak jsme se vypravili zjistit pravdu na vlastní oči.

Kromě mě se výpravy zúčastnili vybraní členové MycoMedicy (tzn. já a mí tři synové) a kolega z partnerské německé firmy Alexander. Toho možná mnozí z vás znáte. Je to ten, který jezdí na naše semináře přednášet o houbách.

Let jsme docela přežili. I když sedmihodinové čekání na letišti v Moskvě určitě nepatří k vrcholným zážitkům naší cesty.

V Šanghaji jsme se konečně setkali s Alexanderem a také s našimi čínskými partnery Sofií a Devlinem. Asi se vám jejich jména budou zdát poněkud nečínská, ale je to v Číně běžný zvyk, že lidé často komunikující s námi zápaďáky, používají západní jména, protože ta jejich jsou pro nás mnohdy nevyslovitelná...

Čína dala lidstvu mnoho užitečného. Hedvábí, papír, rakve, střelný prach, čínskou medicínu... No a samozřejmě asi největší vynález ze všech - čínskou kuchyni...

Tu jsme si všichni okamžitě zamilovali. Tedy popravdě až na toho nejmladšího, který neustále vyhlížel, kdy už bude další McDonalds.

A proto nebylo možné jinak, než zahájit naši výpravu v restauraci u kulatého stolu...

Druhý den se nám podařilo přes nepříjemný jetlag vstát včas, a tak jsme vyrazili do čínského vnitrozemí za cílem naší cesty, houbou reishi.

V Číně jsem byl již několikrát a vždy při každé další návštěvě jsem znovu a znovu překvapený, jak se tato země rychle mění. Technika a další civilizační výdobytky nahrazují stále častěji tradiční způsob života. Což ne vždy se dá nazývat pokrokem.

Naštěstí jsme brzy opustili rozlehlou aglomeraci Šanghaje a dostali se do řídčeji osídlených oblastí.

Mám rád Číňany. Pokud je poznáte jsou velmi přátelští a vřelí. Co však většinou nejsou, tak DOBŘÍ ŘIDIČI !!! Často se rozčiluji nad dopravní situací u nás v Čechách, ale v Číně mi opravdu někdy vstávaly vlasy na hlavě. Na dálnici jezdí zásadně všichni vlevo (v rychlém pruhu) a předjíždějí se vpravo, kde pochopitelně jezdí náklaďáky! A náš řidič ne úplně vždy dokázal odhadnout, zda předjíždění ještě stihne. Takže to byla velmi rychlá jízda stylem brzda plyn. Překvapivě jsme neviděli snad ani jednu dopravní nehodu.

Po sedmi hodinách jízdy jsme se konečně dostali do hor oblasti Hangzhou. A musím přiznat, nádherných hor. Nebyly vysoké, ale působivé. Kopce lemovala políčka rýže. V údolích tekly bystřiny s čistou tyrkysovou vodou. Takový malý ráj na zemi.

V podvečer jsme měli první větší zastávku. Byla to farma specializující se na pěstování houby shiitake. Přijeli jsme tam ovšem ve špatném období, protože shiitake ještě nezačala růst. Bylo to pro nás jen cestou a škoda takové příležitosti nevyužít.  I zde jsme získali pro nás mnoho zajímavých informací. Jak se shiitake pěstuje, jak se kolíkuje do pytlů se substrátem, jak používají pstruhy, kteří jim hlídají čistotu vody...

Třetí den jsme vstávali velmi brzo ráno. Postupně jsme se konečně dostali do horské oblasti provincie Anhui. Po asi čtyřhodinové cestě jsme dorazili do „hlavního města reishi“. Do městečka, kde mají s pěstováním reishi zkušenosti minimálně 600 let. A zde jsme museli přesednout do terénních jeepů, abychom se vůbec na místo pěstování reishi dostali. Jeli jsme opět panenskou přírodou, hlubokými horskými údolími. Asfaltka skončila a my byli rádi, že máme dobrá auta, a hlavně dobré řidiče. Po asi dvouhodinové drkotavé cestě, jsme vystoupili a zbývající 2 km museli dojít pěšky. Do kopce...  v 35 °C a hrozném vlhku! Nicméně, co pro nás bylo trochu peklem, to je pro reishi přesně to klima, které potřebuje ke svému růstu.

A pak přišlo to, na co jsme všichni čekali. V lese mezi stromy se začaly objevovat první volně rostoucí plodnice reishi. Reishi neboli ganodermě se ne nadarmo říká královna mezi houbami. Kromě toho, že obsahuje mimořádně velké množství látek prospěšných lidskému organismu, je také neuvěřitelně krásná.  Okamžitě nás ovládla fotografická vášeň. Naši hostitelé nás museli neustále popohánět, abychom se vůbec dostali dál.

Konečně jsme dorazili až na vlastní farmu, kde ve velkých stanech pěstují tu kouzelnou reishi. A také kouzelným způsobem. Na dřevě zahrabaném do země. Doba růstu je 6-9 měsíců. Což je doba optimální. Sbírají se jenom plodnice. Houby se obvykle skládají ze dvou částí, z mycelia, to je ta část v podzemí, a z primordia neboli plodnice, to je ta část nad zemí. Mycelium jsou v podstatě kořínky a houba jimi získává z půdy vláhu a živiny. Někteří vědci říkají, že pomocí mycelia jednotlivé houby mezi sebou komunikují. Trochu mi to připomíná akupunkturní dráhy, ve kterých, podle čínské medicíny, proudí v těle energie Qi. Stejně jako krev v cévách. V určitém místě se energie zkumuluje a začne prýštit k povrchu. A to je akupunkturní bod. V tomto bodě je energie velmi koncentrovaná a silná, a proto můžeme pomocí jehel v tomto místě ovlivňovat celý systém našeho organismu. Tělo houby je takový akupunkturní bod, kumuluje se v něm energie, kterou můžeme použít pro naše uzdravení. Plodnice nesmí být moc mladá ani moc stará, aby v ní bylo maximum energie (a také účinných látek). Mezi mladou a starou plodnicí je pak rozdíl jako mezi pupeny a listy stromu. Na tomto principu funguje gemmoterapie. Farmáři přesně vědí, jak dlouho pěstovat reishi, aby byla optimální, co se účinných látek týče. A 6-9 měsíců je tak akorát. Pokud je houba starší, bude těžší a farmář dostane více peněz. Nicméně ta energie, jak jsem popisoval výše, už v ní nebude taková.

S farmáři a s německým kolegou jsme též diskutovali optimální výši polysachardů ve vysledném extraktu. Všichni se jednoznačně přikláněli k názoru, že optimální extrakt pro terapii vážných nemocí je kolem 25-35 % polysacharidů (MycoMedica má kolem 33 %). Pokud je v extraktů polysacharů méně, je slabý. Pokud jich je v něm více, je to vždy na úkor ostatních účinných látek, které jsou pro terapeutický účinek neméně důležité. Reishi se pak vzdaluje od přírodní reishi a blíží se k čistému betaglukanu. Čistý betaglukan má také své opodstatnění, ale královnu hub reishi nahradit nemůže.

Na farmě také používají důmyslný systém zavlažování. Používají vodu, která na farmu přitéká z okolních hor a je absolutně čistá. Přímo na farmu mají zákaz vjezdu auta, aby nedošlo k sebemenšímu znečištění. My však, přes veškeré tyto podmínky, stejně pro jistotu veškerou houbovou surovinu kontrolujeme po dovozu do Evropy v německé nezávislé laboratoři Agrolab.

Uprostřed farmy je ještě rybníček, který pomáhá zvyšovat už tak vysokou vlhkost ovzduší.

Bylo to prostě úžasné odpoledne. Viděli jsme různé tvary reishi, způsob, jakým se pěstuje, a hlavně to nádherné a absolutně čisté prostředí.

Jako vedlejší produkt zde pěstují na jednom místě také houbu coriolus. Tu, kterou tak hojně využívají onkologičtí pacienti, téměř na celém světě, a kterou u nás EU úředník zakázal (viz nedejmesicoriolus.cz).

Lidé, kteří se o firmu starají jsou velmi příjemní a žijí si svým klidným a neuspěchaným životem. Určitě i to pomáhá dobré energii naší reishi. Ale dál ke zpracování houby. Po 6-9 měsících se reishi sklízí a předává se do laboratoří. Reishi se obvykle zpracovává procesem dvojí extrakce. Nejprve se extrahuje horkou vodou. Protože obsahuje látky, které nejsou ve vodě rozpustné a my potřebujeme, aby se uvolnily (a naše tělo je mohlo využít), extrahuje se ještě v alkoholu. Na konci procesu vzniká extrakt, který používáme k léčbě mnoha zdravotních problémů.

Na farmě jsme nafotili přes tisíc fotek. Farmáři byli sice velmi přátelští a ochotní, ale také nás neustále pečlivě hlídali, protože jsou na každou plodnici opatrní. Je opravdu velmi cenná. Hlavně nás upozorňovali, abychom se nedotýkali spodní části klobouku, kde jsou spory. Mohlo by totiž dojít k zastavení jejich tvorby. Říkali ale, že samotné spory k terapii nepoužívají. Cennější je celá plodnice, včetně spor. Jedině tak můžeme využít komplexních účinků reishi.

Nicméně mohu závěrem s čistým svědomím prohlásit, že naše reishi je pěstovaná v absolutně čisté a také překrásné krajině, kde jí farmáři věnují tu nejlepší péči, jakou může dostat. A my měli to štěstí, že jsme se o tom mohli na vlastní oči přesvědčit. A to, co jsme viděli, je možná i jedním z důvodů, proč je reishi naším nejprodávanějším produktem.

Vlastně spolu s cordycepsem... Ale o něm možná zas někdy příště ...