Houby jsou nedílnou součástí naší živé přírody a jejich pěstování v posledních desetiletích také jedním z důležitých odvětví zemědělské výroby. Lidé řadu z nich využívali nejen jako potravinu, ale i pro léčivé účinky již v dávnověku, a to v mnoha oblastech světa. Staří Egypťané v době 3 000 let před n. l. považovali houby za posvátné, neboť věděli, že prodlužují život. Také u mumie „ledového muže“ Öetziho, staré 5 000 let a nalezené v zachovalém stavu v ledovci na hranicích Itálie a Rakouska, se našly sušené houby. Nejstarší písemné zmínky o léčivých účincích hub pocházejí z doby před pěti tisíci lety z Indie. Všechny tyto skutečnosti ukazují, že v dávné minulosti byly v různých částech světa houby předmětem mimořádného zájmu člověka. Například Japonci zjistili, že u nich žijící opice netrpěly nikdy rakovinou, vysokým krevním tlakem ani diabetem, neboť v přírodě sbírají a jedí houbu shii-také. Proto se také vybrané druhy hub v boji proti rakovině nejvíce využívají v Číně, Japonsku, Koreji a Rusku. Mnohé houby, především dřevokazné, totiž obsahují důležité látky s výraznými léčivými účinky. Jde o specifické polysacharidy nejčastěji složené z glukózy, které se nazývají glukany. Mimo hub jsou však glukany obsaženy také v pivovarských a pekařských kvasinkách, v obilí a mořských řasách. Vyrábějí se například z produktů kvasinky pivní, Saccharomycetes cerevisiae. Zatím co Západ je získává hlavně díky konzumaci piva a chleba, na Východě jsou zdrojem glukanů především houby. Ale u všech těchto potravin je množství glukanů omezeno, navíc tepelnou úpravou dochází k rozkladu účinných látek, a tím k jejich znehodnocení. Proto se k jejich získávání používá především šetrná metoda řízené extrakce za studena. Glukany se rozlišují podle glykosidické vazby, což je vyjádřeno čísly a podle dalších vlastností se řadí do dvou forem, které jsou označeny alfa a beta. Vznikají silně větvené makromolekuly, které mají obrovskou schopnost pojmout a přenést značné množství informací. Nejrozšířenější houbové glukany jsou β-(1, 3)-D-glukany, β-(1, 6)-D-glukany a α-(1, 3)-D-glukany. Přitom vazba (1, 6) je méně účinná a alfa glukany mají obecně nižší aktivitu. Kromě uvedených glukanů mohou houbové polysacharidy obsahovat v molekule mimo glukózy i jiné monosacharidy, např. arabinózu, xylózu, galaktózu aj. a nazývají se heteroglykany. Z nich a ostatních polysacharidů je to např. krestin, polysacharid K, GPP, GPS aj., které rovněž mají pozitivní vliv na náš zdravotní stav. Glukany se tedy od sebe odlišují svými postranními řetězci, které jsou specifické pro jednotlivé druhy hub. Například u hlívy ústřičné (Pleurotus ostreatus) jde o pleuran, u houževnatce jedlého (Lentinula edodes) lentinan atd.   Tyto houbové polysacharidy jsou modifikátory biologické reakce (BRM) a pomáhají lidskému tělu adaptovat se na různé nepříznivé podmínky prostředí. Neútočí na rakovinné buňky přímo, ale aktivují imunitní systémy organismu. Zvyšují aktivitu protinádorových buněk až 100krát a zabraňují růstu vlastního nádoru. Indukují tvorbu interferonu, aktivují buňky zajišťující obranyschopnost organismu, tj. mikrofágy a makrofágy, leukocyty a T-lymfocyty. Přitom makrofág je buňka schopná pohlcování a zničení (fagocytózy) cizorodého materiálu, včetně mikroorganismů. Plní i další důležité úkoly při řízení imunity. Vzniká z monocytu, což je zvláštní bílá krvinka (leukocyt). Tento monocyt je schopen opustit krevní řečiště, proniknout do místa zánětu nebo infekce a změnit se v makrofág, který likviduje patogeny. Podílí se jak na obraně organismu proti infekci, tak má i další významné funkce v činnosti imunitního systému.   Makrofágy neustále kolují orgány těla s cílem najít a zlikvidovat všechno cizí. Jsou to právě glukany, které dokáží makrofágy stimulovat k maximální činnosti, která se projevuje jejich vyšší odolností vůči infekci a rychlejším množením. Kromě těchto aktivačních účinků na makrofágy zachycují glukany rovněž volné radikály a omezují škodlivý vliv ultrafialového a rentgenového záření.   Lymfocyt je druh bílé krvinky, který se významným způsobem podílí na obranyschopnosti organismu. K základní funkci T-lymfocytů patří především regulace ostatních buněk účastnících se na imunitní odpovědi a likvidace choroboplodných zárodků, případně i vlastních nakažených buněk. Kromě tohoto lymfocytu jsou v organismu zastoupeny i B-lymfocyty, které se přeměňují na plazmatické buňky tvořící protilátky (imunoglobuliny). Lymfocyty v organismu přežívají po mnoho let a tvoří tzv. paměťové buňky, které mají v sobě zakódované setkání s cizorodou látkou a jsou schopny proti ní opětovně zasahovat. Glukany tedy výrazně zvyšují přirozenou imunitu a tím působí preventivně proti řadě nemocí. Jsou účinným prostředkem v boji s rakovinou, kardiovaskulárními chorobami, astmatem, artritidou, chronickými záněty, ekzémy i dalšími kožními nemocemi. Jako podpůrný prostředek se používají při chřipkách, angínách a nachlazení, ale také při zlomeninách a otocích. Snižují hladinu cukru a cholesterolu v krvi, upravují krevní tlak, regenerují játra a slinivku břišní, zlepšují a upravuje peristaltiku střevní. Zároveň zvyšují fyzickou a psychickou kondici, jsou vhodným prostředkem proti stresu.   Nejcennější je však protinádorová aktivita β-1,3-D glukanu kombinovaná s dalšími léky, která spočívá v posílení imunitního systému organismu. Zvýšením imunity má tělo dostatek sil nádor nejen zakonzervovat, ale často i zničit. Navíc u glukanů působí tzv. synergický efekt, který násobí účinky jednotlivých léčebných metod, zlepšuje vstřebávání účinných látek v organismu a tím i zlepšuje celý efekt léčby.     prof.Ing.Pavel Valíček DrSc. je významný český specialista na na asijské léčivé rostliny a odborný konzultant MycoMedica (Upraveno podle knihy Valíček “Houby a jejich léčivé účinky“, vydalo nakladatelství Start Benešov v roce 2011)